Velikost textu: AAA

Reklama

Lásku lze udržet i ve stáří

„Stárla jako rozkvétající růže, šířící omamnou vůni,“ popisovali básníci životní styl jedné z osudových žen francouzské společnosti 17. století, Ninon de Lenclos. Zemřela v devadesáti, obklopena ctiteli, milenci a také respektem a láskou. Zralé ženy kdysi požívaly vážnost. Ženy pod pětatřicet byly tehdy považovány za rozkošná, leč nezralá kuřátka se zanedbatelným společenským vlivem.
„Rodinka“ pro ženu, pro muže „porno“

Teprve počátkem 19. století se obraz ženy změnil. Z obletované a zbožňované zralé dámy se stala neustále těhotná a věčně stonavá či unavená žena, která se pod čepcem ocitla většinou dřív, než stačila rozkvést. Zatímco ještě v 18. století se muži i ženy oddávali radostem života a společně se smáli erotice v knížkách i na divadle, na konci téhož století se literatura začala dělit na čistě rodinné knihy pro ženy a děti a na pornografii pro muže. V této době společnost zachvacuje strach ze stáří. Historici tvrdí, že stáří přinesla do světa Francouzská revoluce, neboť ještě před ní člověk uměl žít i umírat přirozeným způsobem. Kult mládí padl na nejúrodnější půdu v Americe a odtud se přenesl zpět do Evropy. Podporoval ho především vzkvétající americký filmový průmysl, který zbožňoval hladké obličeje bez vrásek a dalších „šrámů“ stáří. Jestliže k nám Američané přinesli strach ze stáří, Američanky se už od šedesátých let pokoušely společnost tohoto strachu zbavit. Americké bojovnice za ženská práva v čele třeba s Betty Friedanovou upozorňovaly na to, že ženy dosahují nejvyšších výkonů až poté, co jim z hnízda vylétnou dospělé děti, tedy často po přechodu. Všímaly si i skutečnosti, že mnohé ženy vypadají podstatně mladší než jsou a přesto se neodvažují svůj věk zveřejňovat, protože se cítí uprostřed kultu mládí přinejmenším nejistě.
Slavná propagátorka kultu zralosti, rakouská spisovatelka Susanna Kubelka ve své knize Konečně přes čtyřicet (s podtitulem Zralé ženě patří svět) jde ještě dál: „Žena, která není v šestnácti krásná, nemusí propadat panice: může být krásná v pětatřiceti. A bude-li krásná v pětatřiceti, bude taková ještě v šedesáti a zůstane atraktivní až do smrti.“ Nemálo ošklivých káčátek zkrásnělo až ve věku zralosti, zatímco ještě v pětadvaceti se tyto dívky trápily přílišnou tloušťkou či hubeností, ošklivou pletí a výrazem šedé myši. To je povzbudivý pohled na život, který se v posledních letech šíří světem rychlostí blesku.
Láska i krása je spjata se životem, jaký vedeme. Kdo je šťastný, není ani starý, ani ošklivý. Jak si ale lásku, tu neposednou a nevyzpytatelnou, udržet či získat ve věku, který jí není nakloněn, tak jako když jsme mladí a nerozumní?

Zralá žena a mladý muž

Kupodivu není málo způsobů a možností, kudy se za láskou vydat. Začněme varian­tou, která nabourává zaběhané stereotypy a ještě před pár desítkami let byla terčem posměšných útoků mravokárců: Zralá žena se zamiluje do mladšího partnera a on do ní. Svazků i sňatků úspěšných a stále ještě přitažlivých žen vyššího věku s podstatně mladšími muži přibývá. Změnilo se ale chování jejich okolí k nim. Emancipace způsobila výrazné sociologické změny ve společnosti a ženy své vedoucí pozice přenášejí z práce do soukromí. Nejenže chtějí mít pod kontrolou partnerské vztahy, ale hlavně v tom nevidí nic zvráceného. Možná by ten nový trend prošel bez povšimnutí, kdyby si ho s úspěchem nevyzkoušela řada slavných párů. Z českých celebrit patří k nejstálejším a nejharmoničtějším vztah Hany Zagorové s o deset let mladším Stefanem Margitou. Evě Pilarové bylo třináct, když se narodil její třetí manžel Jan Kolomazník. K průkopnicím věkově nerovného svazku patří i Pavlína Filipovská a především Ljuba Hermanová, která se svou zálibou v mladých mužích nijak netajila už v dobách, kdy to tak běžné jako dnes nebylo. V zahraničí je asi nejznámější svazek americké herečky Demi Mooreové s o šestnáct let mladším moderátorem a hercem Ashtonem Kutherem, který relativně šťastně funguje už řadu let a navíc oba udržuje v centru zájmu veřejnosti.
Ženy, které mají uspokojivou práci a tudíž i peníze, si mohou dělat, co chtějí. Pro takové ženy je stejně starý muž neatraktivní. Přestává zapadat do jejich života svými požadavky stejně jako životním stylem. Většinou nerad mění své stereotypy a často jediné, po čem touží, je klid. Měnit zvyky staršího muže bývá skoro nemožné, mladý muž změnu vítá jako přirozenou. Umí si hrát, bývá romantický a pozorný a umí ženě naslouchat. Co naopak on nachází u starší ženy? Ocitá se uprostřed lidí, kteří ho mohou obohatit a pro které je i on sám středem pozornosti. Se spoustou situací se setkává poprvé a navíc pod ochrannými křídly své zkušenější partnerky. Přesně tak, jak o tom snil v náručí své první lásky – matky. Freudův objev fatálních vazeb na naše rodiče jistě v tomto druhu svazku hraje důležitou roli, proč jinak by byl tak lákavý? Psychologové dávají dnes, na rozdíl od minulosti, svazku mladý muž a zralá žena kupodivu velmi optimistickou prognózu. Nová generace žen se prý chová jinak než dříve. Mladší muž ženě slouží hlavně k tomu, aby se udržovala v dobré fyzické i duševní kondici. Žena je navíc přizpůsobivější a nemá uzurpátorské tendence, které bývají zhoubné u vztahů starší muž a mladší žena. K ženské zralosti patří moudrost a ta ví, že láska přichází a odchází a může po ní zbýt přátelství. Ve většině případů takto věkově nerovného vztahu i po rozchodu přátelství skutečně zůstává.

Zralý muž a mladší žena

Tento druh věkového rozdílu bývá společností vnímán, historicky vzato, jako víceméně „normální“. I když dnes, zdá se, sílí hlasy, které kritizují nemorálnost opuštění manželky kvůli mladší ženě zejména u politiků. U nich se, dle psychologů, dá předpokládat, že nepoctivost v osobním životě může znamenat nedůvěryhodnost i v jiných oblastech života, neboť ve společnosti jedno souvisí s druhým…
Pravda je, že muži jsou všeobecně přitahováni mladšími partnerkami a naopak mladší ženy se ke starším mužům chovají jako k dostatečně atraktivním. Co takové dvojice k sobě poutá? Z čistě biologického hlediska je jasné, že ženy v plodném věku vyhledávají muže, kteří uživí jejich děti, což poměřují bohatstvím, zralým věkem a sociálním postavením. Pro mnoho mužů je představa stárnutí obtížněji zvládnutelná než pro ženu. Aby se muž cítil mužem, potřebuje soutěžit, získávat, dosahovat úspěchů. Střední věk mu tyto možnosti většinou ubírá a setkání s mladší partnerkou může povzbudit jeho uvadající sebevědomí. Krize středního věku, která u muže probíhá v poměrně dlouhém časovém období, asi tak mezi čtyřicítkou a šedesátkou, bývá právě u něj daleko dramatičtější než u ženy. Je to období plné nebezpečí a šancí zároveň. Muže přepadá pocit, že všechno končí a oni si ještě dost neužili. Jsou schopni opustit manželku a děti a hledat ztracené mládí. I když mnoho z nich pociťuje odchod od rodiny jako neodpustitelné provinění.


Tipy 55+

Co s vadnoucí manželskou láskou?
Klasik a ochránce manželské lásky psychiatr Miroslav Plzák razí pro druhou půlku života takový vztah mezi mužem a ženou, který není založen na lásce milenecké, ale na jiných třech pilířích: Soucitu, Starosti a Stesku. I když to vůbec neznamená, že by erotika z takového vztahu měla vymizet. Podle Plzáka (a myslím, že jeho teorie dosud překonaná nebyla) je milenecká láska založena na soupeření dvou vůlí, zatímco manželství má být soupeření s náladami, rozmary a hrozbami osudu. Hlavním nebezpečím harmonického a šťastného manželství je představa, že prvotní milostně erotická fáze vztahu v něm musí vytrvat věčně. Skutečnost je taková, že každé milenectví se vyčerpává nezávisle na vůli milenců, zatímco manželství se vyčerpat nesmí. Žádné manželství totiž nedokáže zafixovat milenectví na věčné časy. Jen s takovým vědomím má manželství šanci věčně vytrvat. Proto se rozumní manželé přiměřeně ujišťují o vzájemné lásce tím, že se přiznávají ke stesku, soucitu a starosti o druhého. Jak ale do této struktury manželství zakomponovat milostnou radost?
Návod je velmi podrobně shrnut v Plzákově knize My se máme, my si vyhovíme. Vyhovět ovšem vůbec neznamená plnit vyřčená či nevyřčená přání, znamená to spíše dělat si vzájemně radost vždycky, když to jde a to zásadně recipročně, tedy se zřetelem na potřebu páru, nikoli jen jednoho z nich.

Jaká jsou další pravidla zralé manželské lásky?
Oba partneři mají právo na svůj vlastní svět.
Nic milostného nesmí být vynucováno.
A jestli existuje nějaká zdravá droga, která manželství vždycky oživí? Ano, je to humor, zvláště ten společně sdílený. Společně sdílený humor upevňuje vztah. A peníze, utracené za smích, jsou jednou z nejlepších investic dobrého manželství.

Jak jednat s mužem, který chce odejít „za svobodou“?
Není dobré přestat být svá jen proto, abyste ho potěšila. Nikdy to nefunguje.
Nevysvětlujte si jeho touhu po dobrodružství osobně! Příčina je v něm, nikoli ve vás!
Snažte se zůstat zajímavá a vzrušující. Pomoc jak na to nehledejte u něj!
Pokud je situace už neudržitelná, nechte ho odejít. Snaha udržet ho se obrátí proti vám.
Rada pro muže:
Uvědomte si, že výměna jedné ženy za druhou může být pouhou náhražkou skutečné změny!
Rada pro muže i ženy:
Je z pera velkého znalce partnerských vztahů spisovatele Henryho Millera: „Jsme pouhou částí nekonečného procesu, kde není možno ani nic získat, ani ztratit. Pouze prožít. Proto dávejte, bezstarostně dávejte.To je hlavní radost, kterou si můžete udělat.“

Lidé a názory

citát dne:

Převádějte velké problémy na menší a menší, a ony nakonec přestanou existovat!

Čínské přísloví

Reklama