Paciente, znáš svá práva?

Pokud udeří nemoc, přijdou bolesti, zaskočí nás úraz, přestáváme reptat a s důvěrou se svěříme do rukou lékařů. Respektujeme je, jejich rozhodnutím v té chvíli věříme. Nic jiného nám mnohdy ani nezbývá. Slepá odevzdanost ale rozhodně není na místě. Někteří lékaři, zvlášť ti s praxí na západ od nás, aktivní účast a soudný pohled na vlastní léčbu od pacienta dokonce očekávají: Nikdo nás přece nezná lépe, než my sami!

MUDr. Mgr. Mario Švehelka je právník, který spolupracuje se Svazem pacientů České republiky a na první otázku odpovídá jednoznačně:

„Jasný a přehledný seznam práv pacientů nenajdete. Možná jste již slyšeli o Evropské chartě práv pacientů nebo o Etickém kodexu, který vydalo Ministerstvo zdravotnictví. Bylo by hezké, kdyby se dodržovaly, ale obsahují jen jistá obecnější pravidla. Dojde-li nakonec na ,lámání chleba‘, zjistíte, že se jedná jen o nezávazné proklamace! Nesrovnatelně větší význam mají práva pacientů, která jsou zakotvená v právních předpisech, neboť ta jsou soudně vymahatelná. Z jejich porušení plynou pacientům konkrétní nároky. Takovými předpisy jsou například zákon o péči o zdraví lidu, zákon o veřejném zdravotním pojištění a především mezinárodní Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jejímž signatářem je i naše republika.“

Jaká práva v těchto dokumentech můžeme najít?

„Na prvním místě bych zmínil právo na zdravotní péči na úrovni současných dostupných poznatků lékařské vědy. Dále právo znát veškeré dostupné informace o svém zdravotním stavu. Neméně podstatné je i právo svobodně se rozhodnout, zda určitou léčbu podstoupím. S tím úzce souvisí i právo na informace o účelu a povaze plánovaných zákroků, zejména pak o jejich možných důsledcích a rizicích. Každý občan má logicky i právo svobodné volby lékaře a zdravotnického zařízení. V některých případech existují samozřejmě výjimky, například u pacienta v bezvědomí, který vyžaduje neodkladnou péči, se jeho souhlas předpokládá. V případě některých infekčních či psychických onemocnění je možná hospitalizace i proti vůli pacienta apod. V těchto případech ale vždy přesně záleží na konkrétní situaci.“

Říkáte: právo „být informován o účelu a povaze léčby“. Většina návštěv u lékaře mívá standardní průběh – rychlé vyšetření, zápis do zdravotní karty, o jehož obsahu nic moc netušíme, recept nebo doporučení na další vyšetření. Pokud vůbec nějaké informace dostaneme, tak pouze jak přežít do příště. Podobně je tomu před a po operaci, při hospitalizaci v nemocnici. Jak má pacient změnit v naší zemi po léta zavedené standardy platné v zdravotnických zařízeních?

„Záleží pochopitelně na konkrétní situaci. Určitě by však míra informovanosti pacienta měla stoupat se závažností jeho onemocnění či zákroku, který jej čeká. Uznávám, že jde o časově náročnou aktivitu. Vyspělejší zařízení to dnes řeší podrobnými písemnými informacemi, včetně vyobrazení apod., ta horší problém neřeší vůbec. Často přinejmenším do první žaloby pacienta, který je překvapen rozsahem výkonu či důsledky léčby. Pochopitelně, že i pacient by se měl aktivně zajímat o své onemocnění a plánovanou léčbu. Pro laika je ale těžké se vyptávat na problém, o jehož existenci nemá ani tušení. Jde o partnerství. Obecně platí, že ve větších městech jsou pacienti aktivnější a sebevědomější, zdravotnická zařízení jim pak pochopitelně přizpůsobují i způsob vzájemné komunikace.“

Další z velkých bolístek mnoha pacientů: Co je či není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, mám vždy nárok na lék, který je bez doplatku?

 „Zákon říká, že ze zdravotního pojištění se hradí péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. V zásadě jsou z veřejného zdravotního pojištění hrazeny veškeré výkony s výjimkou těch, jež jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Naopak léky, prostředky zdravotnické techniky a stomatologické výrobky jsou hrazeny jen tehdy, pokud to právní předpis stanoví.
V každé skupině léčivých látek má být alespoň jeden plně hrazený přípravek. Lékař jej však nemusí předepsat. Musí totiž zvolit takový lék či materiál, který vyhovuje požadavku na léčbu na úrovni současných dostupných poznatků lékařské vědy, a to i v případě, kdy by nebyl hrazen vůbec. Lékař vedle toho samozřejmě zohledňuje i mnohé další aspekty. Např. výši úhrady, příjemnost způsobu léčby, věk pacienta apod. (Např. sirup namísto tablet, užívání léku v delších časových intervalech, estetičnost provedení zubní výplně atd.) Obecně platí, že pacient může určitou léčbu odmítnout, nemůže však lékaře přinutit k léčbě nevhodné.“

Jak je to s výběrem lékaře či zdravotnického zařízení – co když mám pochybnosti o postupu dosavadní léčby a zvažuji konzultaci s dalším odborníkem?

„Pacient má právo na výběr lékaře i zdravotního zařízení. Pokud jde o zařízení, které má smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou, je v zásadě povinné pacienta do své péče převzít. Zvolený lékař nebo zařízení může pacienta odmítnout pouze tehdy, pokud by bylo překročeno jeho pracovní zatížení, nebo nemůže-li mu poskytnout odpovídající péči. Odmítnut však pacient být nesmí, patří-li do spádového území zařízení nebo jde-li o neodkladnou péči. Chceme-li svůj zdravotní problém konzultovat s dalším specialistou, nejsme ničím omezeni. Na Západě jde o běžnou praxi. Nazývá se – ,second opinion‘ (druhý názor). Samozřejmě je na rozumném zvážení každého z nás, zda je takový krok opodstatněný. V každém případě je vhodné využít i dalšího práva pacientů a požádat dosavadní zdravotnické zařízení o výpisy nebo rovnou kopie své zdravotní dokumentace z příslušného období. Určitě je to prospěšné jak pro zajištění návaznosti léčby, tak i proto, aby pacient neabsolvoval opět stejná vyšetření.“

Co dělat, pokud mě trápí pocit, že lidé ve zdravotnictví nepostupují nebo nepostupovali tak, jak mají?

„Jde-li o ,menší prohřešky‘ jako je neoprávněné vymáhaní platby, nevhodné chování či pochybení bez větších následků, je možné kontaktovat vedoucího zdravotnického zařízení, svoji zdravotní pojišťovnu, případně příslušnou profesní komoru. Satisfakcí možná bude omluva či pokárání dotyčného, vrácení poplatku, ujištění, že se něco podobného již nebude opakovat. V případě újmy na zdraví, eventuelně i s následkem smrti však rozhodně doporučuji nekomplikovat situaci různými stížnostmi a rovnou vyhledat advokáta, který se specializuje na případy škod způsobených v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Ten by měl být schopen odhadnout šanci na úspěch případného soudního sporu, obstarat nutné důkazy, konzultovat odborné otázky. Jedinou výjimkou, kdy je okamžité podání trestního oznámení na místě, jsou případy úmrtí. Je totiž třeba akutně zajistit provedení pitvy či toxikologického vyšetření ke zjištění příčiny úmrtí.“

Kde hledat pomoc?

Domníváte se, že se nemůžete domoci svých pacientských práv? Utrpěli jste vinou některého lékaře či jiného personálu zdravotnického zařízení vážnější újmu? Se svými  potížemi se můžete obrátit na Svaz pacientů České republiky, nestátní organizaci, která se snaží o důstojnější postavení pacienta v českém zdravotnictví. Pracovníci poradny zhodnotí váš problém a doporučí další postup, včetně případné rozvahy, zda má či nemá smysl řešit spor právní cestou. Pokud ano, můžete požádat o pomoc některého ze spolupracujících advokátů.

Poradna: info@pacienti.cz,
poradna@pacienti.cz, 777 158720

MUDr. Mgr. Mario Švehelka

Odkazy na související zákony:

• Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti s aplikací na biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně)
• Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
• Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
• Vyhláška MZ č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek (novelizováno vyhláškami č. 183/2000 Sb., č. 372/2002 Sb.)
• Vyhláška MZ č. 63/2007 Sb., o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely

Užitečné kontakty:

Svaz pacientů České republiky, Sokolská 32, Praha 2, www.pacienti.cz, tel. 731 96 8181, poradna, odkazy na zákonné normy a aktuální informace, seznam advokátů zabývajících se problematikou, pomoc v soudních sporech
Veřejný ochránce práv (ombudsman), Údolní 39, Brno, www.ochránce.cz, tel. 542542888