Domov se musí měnit s věkem

18.11.2009

Vlastní domov, který stavíme nebo rekonstruujeme, vytváříme s ideou, že v něm chceme prožít celý zbytek života. Většinou o jeho potřebách a nejrůznějších vychytávkách přemýšlíme pouze v intencích současných potřeb. Leckdy se ale vyplatí dobu lehce předběhnout. Uvažovat v delším časovém horizontu. A obydlí rovnou přizpůsobit době, kdy se tu budeme chtít postarat o stárnoucí rodiče, případně začne ubývat mobility a sil i nám samotným.

Chyb z praxe je opravdu spousta. Vlastně by se z nich dala vytvořit malá stavařská teorie budoucích problémů. Co se zdá atraktivním detailem v nově zrekonstruovaném bytě v našich třiceti-
-čtyřiceti, to se může stát o dvacet let později zásadní překážkou. Náprava se potom hledá jen s obtížemi. V mnoha případech dokonce vůbec není možná. Daleko lepší je získat praktické informace už předem. Vyjít z nich a pragmaticky si přizpůsobit svůj domov nejen pro současnou, ale i další životní etapu. Nakonec, posuďte sami z následujích zážitků těch, kterým se při stavbě něco nepovedlo.

Co všechno se nepovede

1. „Nedávno jsme se rozhodli zobytnit podkroví. Pro větší pohodlí jsme se rozhodli zvýšit střechu, čímž i střešní okna byla umístěna poměrně vysoko. Žádný problém potud, dokud jsme nezjistili, že se otevírají až úplně nahoře. Výrobce sice nabízí pomocné tyče, ale ty jsou dost nepraktické. Abychom dnes mohli okna otevřít, musíme vylézt na stůl, komodu nebo používat přenosnou židli.“

2. „Při budování nové koupelny jsem myslela na zadní kolečka a podél vany si nechala pro snadný vstup udělat schůdky. Je to krásné, do vany a z vany se leze celkem lehce. Problém začne až ve chvíli, kdy chci vanu umýt nebo v ní něco vymáchat. Přes vyzděné stupně do ní nedosáhnu!“

3. „Před pár lety jsme se rozhodli pro novou kuchyň. Jelikož polovina tehdy ještě kompletní rodiny měřila přes 180 cm, navrhli nám v kuchyňském studiu zvednout výšku pracovní desky. Dnes jsem po operaci kolenou a při řadě kuchyňských činností bych měla raději sedět. Bohužel, pracovní desku mám v tu chvíli kousek pod bradou.“

Bezbariérové vidiny

Ing. Arch. Ladislav Lábus projektuje ve svém ateliéru rodinné domy, které navrhuje klientům přímo na míru. Běžně tak řeší i varianty, jak přizpůsobit bydlení různým etapám života. Snaží se přitom docílit toho, aby domov optimálně „stárl“ se svými majiteli.

„Často vedeme s klienty hovory nad velikostí obytné plochy,“ říká. „Někteří z našich klientů si přejí zbytečně předimenzované domy a neuvědomují si, jak budou opečovávat tak velké prostory za deset, dvacet let. V době, kdy odejdou děti, ubyde sil a dost možná se změní i jejich finanční možnosti. Velmi často se tento problém řeší požadovanou možností budoucí úpravy na dvougenerační rodinný dům. To má samozřejmě vliv již na základní princip uspořádání domu. Snadnými stavebními úpravami potom můžete například prostory v patře zcela oddělit od přízemí. Dvougenerační řešení však, není-li zadáno rovnou, záměrně nerealizujeme předem. Podle nás totiž působí jako zbytečná bariéra při užívání domu jednou rodinou.“

Mnohdy jsou požadavky klientů skutečně cílené na předpokládané příští potíže. Někdo tak například už v relativně mladším věku chce jen kvůli předtuše možných zdravotních problémů vybudovat bezbariérový dům už předem. „To je samozřejmě nesmysl,“ dodává architekt Lábus. „Je ale třeba už předem do budoucna tyto úpravy umožnit a alespoň v části domu aplikovat bezbariérový provoz. Každé omezení má svá specifika a je lepší je řešit konkrétně na míru. Rozhodně však nedoporučujeme, aby do místností, včetně hygienického zařízení, vedly jen šedesáti nebo sedmdesáticentimetrové dveře. Také myslíme na to, aby alespoň část domu byla přístupná z terénu bezbariérově a jednou mohl posloužit k bydlení i přespání s hygienickým zázemím, bez nutnosti zdolávat schody. Schodiště by mělo být pohodlné, nepříliš strmé. Někdy je projektujeme tak, aby v případě potřeby zůstala možnost aplikovat pojízdnou plošinu.“

Design for All

Znamená to Projektování pro všechny. Zajímavé téma, jemuž se na pražské fakultě architektury věnuje docentka Ing. Arch. Irena Šestáková se svými studenty. Základní myšlenkou projektu je, aby přibývalo staveb, interiérů, prostranství a celých urbanistických celků, které nebudou klást omezení žádným věkovým ani zdravotním skupinám obyvatel.

„Chceme vytvořit domov,“ říká doc. Šestáková, „který nám bude vyhovovat po značnou část našeho života. A v tom případě je na místě předvídavost. Při výběru místa i bytu nebo domu samotného. Čím méně bariér a více nezávislosti nám bydlení poskytne, tím lépe nám umožní stárnout doma, ve známém a přirozeném prostředí.“

V praxi bychom neměli hledat jen půvab a poetiku místa budoucího domova. Je dobré vzít v úvahu například i blízkost zastávky městské hromadné dopravy, dostupné základní občanské vybavení – obchod, zdravotní středisko, lékárna, pošta... „Kvalitu bydlení zvyšuje i zeleň, možnost procházek nebo venkovního posezení,“ doplňuje doc. Šestáková. „Zejména v pozdějším věku tyto faktory dovedou zabránit nechtěné izolaci. Důležité je i umístění domu v terénu. Svažitost je na první pohled romantická. Mnohdy je ale i problémem při zdolávání a udržování. K pohodlí domova také nepotřebujeme zásadně velké prostory. Jsou nevýhodné nejen kvůli případné náročné údržbě. S přibývajícím věkem člověk ocení spíše útulnost a intimitu. Naopak, ve fázi stavby či zásadní rekonstrukce je dobré zvážit, zda časem nebudeme chtít provést některé dispoziční změny. Z vlastní zkušenosti vám doporučuji, aby s nimi počítal už projekt, který jasně stanoví, jaké stěny jsou nosné a které lze jednou odstranit, přesunout nebo částečně vybourat.“

Květiny uklidňují

Nejen to, květiny také s přehledem zvyšují vlhkost vzduchu, pohlcují kysličník uhličitý, prach a škodlivé emise. Západní firmy na doporučení z výzkumů jimi stále více vybavují svá pracoviště jako výraznou prevenci nemocnosti svých zaměstnanců. Nezapomínejte tedy vytvořit si někde doma příjemný zelený kout. Ne každý má však náladu své svěřence svědomitě hýčkat. Existují ale i nenáročné pokojové květiny, které snesou občasné zapomnění. Vděčné za málo jsou např. kaktusy, sukulentní aloe, tzv. živé kameny, mnohé vydrží i keřovitý fikus benjamin nebo dekorativní citrusy.

Tipy a vychytávky 55+

Schodiště. S nižšími a plnými stupni a bytelným zábradlím. „Odlehčená“ schodiště mohou způsobovat nejistotu pohybu až závratě.

Otevírání oken. Především pohodlně dosažitelné. Pozor hlavně v místech, kde jsou pod okna plánována trvale zabudovaná zařízení (vana, kuchyňská linka, pračka...). Původní vzdálenost se tak prodlouží o dalších několik desítek centimetrů.

Dlažba. Nejen do koupelny a kuchyně patří zásadně protiskluzové dlaždice.

Koupelna. Dostatečně velká, aby se případně dala upravit.

Sprchový kout. Pro větší pohodlí je praktičtější sprchový kout o rozměrech alespoň 90 x 90 cm s vaničkou, kterou lze zabudovat na úroveň dlažby. Pro ještě větší pohodlí lze připevnit na stěnu již běžně dostupná sklápěcí sedátka.

Klasická vana. Pro méně pohyblivé se mnohdy stává kamenem úrazu. Pomoci může širší plocha v obezdění, kam by se dalo případně posadit a přehodit nohy přes okraj. Na trhu se objevily také vany s dvířky. Jsou však dosti drahé a vodu do nich lze napustit až v okamžiku, kdy vstoupíte.

Závěsné WC. Uvažte, zda jej neumístit rovnou o pár centimetrů výš, než bývá běžné.

Výška kuchyňských skříněk. S přibývajícím věkem jsou hůře dostupné. Dají se sem osadit mechanizmy, které umožní celý obsah přitáhnout k sobě, nebo je rovnou nahradit např. širokou policí. Praktičtější než klasické spodní policové korpusy jsou výsuvné šuplíky, příp. otočné drátěné programy.

Sezení u pracovní desky. Někdy je příjemné si ke kuchyňským činnostem sednout. Pro tento případ je možné ponechat pod částí pracovní plochy volný prostor, zabudovat posuvnou či sklápěcí desku nebo mobilní kontejner, jehož vysunutím uvolníme místo pro nohy.  

Iva Ježková