Poruchy chování ve stáří jsou závažným souborem chorobných příznaků, které zásadně zhoršují kvalitu života seniora i jeho blízkých. Tyto závažné změny v psychice a jednání jsou často mylně pokládány za běžnou normu chování provázející stárnutí. Jde o omyl, který vede k zanedbání léčby a tím zvýšení utrpení nemocného.

Samota má spoustu podob. Může být dobrovolná, vynucená, občas po ní z celého srdce toužíme a stejně se nám nedostane. Jiný člověk naopak v samotě žije a rád by svůj stav změnil. Pravdu má britský spisovatel John Osborne, který tvrdí: „Každý jsme ve vesmíru sám. Nějak si z toho musíme pomoci.“

Schizofrenie není jen duševním onemocněním, ale negativně ovlivňuje i tělesné zdraví a celkový životní styl nemocného. Proto již několik let úspěšně funguje v řadě zemí, včetně České republiky, Program pro dobré zdraví, který vede pacienty ke zdravému životnímu stylu.

Veškerý náš čas na Zemi směřuje ke smrti. Jak to formuloval filozof a teolog mistr Eckhart: „Co se dotkne času, je časové a smrtelné.“ Přinášíme zpověď tří z těch, kteří se museli vyrovnávat se smrtí životních partnerů. S momentem, kdy se z nich stali vdovy a vdovci.

„Mám pocit, že pro komunikaci s lidmi nemám nadání. Přestože se snažím. I v práci jsem byla spíše sama, můj partnerský vztah skončil před mnoha lety, děti nemám. Chtěla bych mít přátele, nechci být osamělá. Mám vůbec šanci v důchodovém věku ještě něco změnit?“

Je mi 54 let a jsem vyčerpaná výbuchy vzteku manžela, se kterým jsme spolu již třicet let. Nyní, když je v důchodu a děti jsou již samostatné, stala jsem se já sama jediným hromosvodem jeho výbuchů hněvu a nespokojenosti. Nevím si rady. (Marta, Brno)

Je mi 56 let, loni ode mě po 32 letech společného života odešel manžel. Trápím se, nedokážu to přijmout. Co udělat, aby má samota nebyla tak zoufale smutná? (Jana, Kroměříž)

Je mi 55 let a zamilovala jsem se. Přítel je ale více než o dvacet let mladší. Je vrstevníkem mého syna. Jsem nejistá. Má takový vztah vůbec smysl? (Martina, Praha)

Roky jsem se těšila, až se můj jediný syn ožení a budu mít vnoučata. Snacha však synovi zakazuje, aby mě navštěvoval. Vnoučata téměř nevídám. Všichni známí přitom říkají, jak je snacha příjemná a milá. Mám chybu hledat v sobě? (Tereza, Kostelec nad Orlicí)