Což takhle dát si cibetkovou kávu?
Člověk není jediným tvůrcem gastronomických zázraků. Hitem je už několik let Kopi Luwak, tedy cibetková káva. Kam se na tuto specialitu hrabe česká narychlo spařená turecká káva s lógrem. Za cibetkovou kávou (jak nadšeně o ní mluvil Jack Nicholson ve filmu Než si pro nás přijde…) se musíme vydat do jihovýchodní Asie, nejlépe do indonéských křovin v nichž přebývají cibetky.
Fermentační zařízení
Tato šelma, která čítá asi sedm rodů, je podobná naší lasičce. A právě jedna z nich, ovíječ skvrnitý, je jakýmsi předpřipravovavatelem zvláštního nápoje. Do tlamy během nočního lovu sice nasouká hlodavce, hmyz i ptáky, ale lákají ho taktéž červené plody kávovníku, v nichž se skrývá semeno. Oplodí projde trávicím traktem tohoto masožravce, který vlastně funguje jako fermentační zařízení, takže se z plodů ztrácí hořké látky a při pražení vzniká originální chuť. Pralesní sběrači tak mají vedle vyhledávané vzácnosti i radost z ušetřené práce. Trávicí šťávy zbaví zrno, které se stane tvrdším a tmavějším, dvou vrstev a další dvě už odstraní dělníci.
Šálek za 50 dolarů
S nápojem na světový trh dorazila rodina Widjaj z indonéského hlavního města Jakarty už na počátku 19. století. Kuriózní věc připravovala nebo prodávala holandským kolonistům. Mnozí, kteří tuto tekutinu ochutnali ji přirovnávají ke kořeněné kombinaci karamelu a jemné čokolády. Jiní zase k pomerančové marmeládě či pikantnímu likéru.
Kopi Luwak je nejdražší kávou na světě (v indonéštině Kopi=káva, Luwak=cibetka). Za kilogram zákazník zaplatí od 15 000 do 19 000 korun. Velké množství končí v Japonsku a USA. Ve Spojených státech amerických chtějí baristé za šálek této arabiky 50 dolarů na ruku. I když se výrobci pokoušeli zvířátka využít pro velkovýrobu, ona se v zajetí nedala a nabízený kávovník vůbec nepozřela. Ročně se cibetkové kávy vyprodukuje 250 až 500 kilogramů. Proto tak vysoká cena.
Smrt kvůli pižmu
Nejen Indonésané a Vietnamci mají štěstí na chlupaté zvířátko. Před třemi lety členové Filipínské komise pro kontrolu kávy zjistili, že jejich krajané z pohoří Malarayat chrání mezi sebou tajemství o výskytu cibetek palmových v jejich sousedství a natrávené plody sbírají pro vlastní potřebu. Filipínci doufají, že s pochutinou budou mít úspěch a podaří se vzkřísit místní kávový průmysl, který je v krizi.
Některé rody noční šelmičky jsou však kvůli pižmu, které vylučují ze žláz u pohlavního ústrojí, terčem pytláků a spekulantů. Světová společnost pro ochranu zvířat (WSPA) objevila v Etiopii nelegální farmy, na kterých chovají cibetky v otřesných podmínkách. To vše kvůli látce cibet, která se užívá k výrobě parfémů. Podle odborníků se objevila v několika známých značkových voňavkách jako například Chanel, Lancôme a Cartier. Firmy tento fakt zamlčují.
Pižmo se odebírá každých devět až patnáct dnů a někteří „farmáři“ přiznávají, že téměř 40 procent chycených cibetek nepřežije první tři týdny. Proces je to natolik traumatický, že zvířata odmítají přijímat potravu a umírají hlady. V Etiopii neexistuje žádná legislativa na ochranu zvířat.
Falešná stopa
V roce 2002 se v Číně objevil Syndrom akutního respiračního selhání, nebo-li SARS. Vědci tedy začali bádat, kdo je nositelem koronaviru zapříčiňující toto virové onemocnění dýchacích cest. Nejprve hádali na šváby, pozdější analýzy ukázaly na cibetku druhu Paguma larvata. V prohlášení vědců dokonce stálo: „Zvířata by měla být zabíjena na oficiálních jatkách a prodávána za zvláštních podmínek a v dobrých hygienických podmínkách." Ano, čtete správně, v Hongkongu a Číně jsou cibetky součástí běžného jídelníčku. Pro šelmičku začaly zlé časy a tisíce jedinců bylo ze strachu před šířením choroby za Velkou čínskou zdí ubito. Dnes už víme, že zcela zbytečně. Biologové ze Státní univerzity v Ohiu nakonec v roce 2004 chybu vyvrátili a pomocí „vývojového stromu" objevili kýžený vir u netopýrů.
Jakub Kratochvíl
