Slušovice včera a dnes
aneb Daň z úspěchu

18.11.2009

Za několika horami, několika řekami vyrostlo království jménem JZD Agrokombinát Slušovice. Uprostřed socialistického Československa se děly věci: v obchodech jinde nedostupné zboží, obědy pro důchodce za tři koruny, dětské tábory na Západě. Ale také laboratoř genového inženýrství, počítače, platební karty. A ovšemže mimořádné pracovní nasazení a podnikatelské vize z kategorie sci-fi. Zatímco sci-fi se proměnilo v realitu, pohádka skončila nepohádkově – dobrý konec se nekonal…

Byli jste také ve víkendové koloně aut a autobusů mířících do proslulých slušovických obchodů Kvatro, předchůdců dnešních hypermarketů? Pobrukovali jste si cestou Slušovickou romanci dua Paleček-Janík a přeli se, zda je v ní více obdivu či ironie? Nebo jste byli mezi 50 000 zvědavci, co sledovali dění na místní dostihové dráze?

Také jste zvědavi, kam se tato pýcha socialismu, s tolika rysy zapovězeného kapitalismu poděla? Jak se mají ti, co povýšili moravskou vísku v hlavní město nápadů, zdaru a zisku? Hlavně František Čuba – ústřední postava všech tamních úspěchů a tehdejší předseda? V dnešních podmínkách by možná přebíral jednu z cen pro špičkové podnikatele světa … Ale možná také ne – asi by si pro ni nepřišel… Publicitě se vždy vyhýbal a nadále vyhýbá. Pro nás udělal výjimku – stačil telefonát „jeho“ bývalého ekonomického náměstka profesora Františka Trnky… Prostě si důvěřují!

Jak to všechno začalo

V roce 1963 nastoupil do zaostalého místního družstva 27letý Ing. František Čuba. Od začátku se stalo jeho hnacím motorem slovo zisk. Zavedl tzv. aktivní podnikatelský systém, s nímž souviselo i „předávání pracovišť do socialistické péče,“ dnešním slovníkem „soukromý pronájem.“ Což vedlo k zainteresovanosti pracovníků na úsporách, lepším využití svěřeného stroje a podobně. Samozřejmě za patřičné finanční motivace.
Ač státní moc nedovolovala zemědělským podnikům zavádět nezemědělskou výrobu – Slušovice to zkusily. K činnosti zemědělské přidaly průmyslovou výrobu a obchodní činnost.

Prosadily využívání osobních počítačů v provozní praxi. A počítače TNS (Ten Náš Systém) se zde dokonce vyráběly! JZD AK Slušovice se zabývalo mikroelektronikou, biotechnikou, energetickou a materiálovou úsporností, ohleduplností k životnímu prostředí, ale také zdravotně nezávadnými potravinami. Navíc drželo snad i světový rekord – tři ošetřovatelé na 5000 kusů skotu!

Další zázrak – družstevníci mohli užívat jednu z 25 poboček vnitropodnikové banky a mohli také ve „svých“ obchodech platit bezhotovostně…

Práce, peníze, podmínky

Počet lidí pracujících v JZD AK vzrostl z původních pár desítek na více než 7000! Přijímáni byli odborníci bez ohledu na kádrový profil: „U nás bylo 110 vyloučených ze strany. Uvnitř podniku to nikoho nezajímalo, pouze zdejší organizace KSČ musela odevzdávat výkaz, kolik jich máme,“ říká F. Čuba.

Zájemce lákaly peníze, „benefity“, ale v neposlední řadě podmínky, které jinde neexistovaly: „Například dva mladí vědci ze Slovenské akademie věd byli nadšeni, že když se jim chce pracovat v noci ve dvě – můžou,“ vzpomíná F. Trnka.

A jak vypadal dnešní brainstorming v provedení JZD AK Slušovice? František Trnka: „Každou sobotu dopoledne byla na centrálním dispečinku neformální setkání, kam mohl přijít kdokoli. Tam se rodilo nejvíce nápadů.“ Cesty, kterými se dostávaly do Agrokombinátu nejnovější poznatky ze světa? „Zvali jsme na přednášky špičkové odborníky, byli jsme napojeni na informační síť u Vídně, jezdili do světa.“ František Čuba upřesňuje: „Každý technicko-hospodářský pracovník musel minimálně jednou do roka do zahraničí, získat přehled, co je nového a podat zprávu, co by se dalo u nás zavést.“ To nikdo nevyužil příležitost a neemigroval? „Emigroval, ale většinou mi to předem oznámili.“ A nevznikly pak problémy? „Ani ne.“

Cesty na Západ, spolu se zahraničním obchodováním, tak neobvyklým u JZD, vyvolávalo hodně podezření, dohadů a závisti: „Náš předseda k tomu přistupoval ne podle toho, co zákon zakazuje, ale co nezakazuje,“ vysvětluje zdánlivě jednoduchý systém F. Trnka. V Slušovicích měli mimořádně rozpracovaný systém odměňování, ale také nástroje, jak z lidí „vyždímat“ nejlepší. K tomu sloužilo neustálé hodnocení pracovníků, ale také zvyšování jejich odbornosti. „Připravovali jsme si své lidi, vzdělávali je. Ale nejdříve každého čekalo půlroční kolečko – od vidlí až po kancelářskou židli,“ vzpomíná pan Trnka. Ano, pan – v JZD AK Slušovice ani v nejtemnější totalitě neplatilo oslovení soudruh/soudružka. Tykání bylo výjimečné a na porady se chodilo v saku a kravatě! Chcete další perličku? Za láhev alkoholu na pracovišti následovala pokuta 500 Kčs! Platila nulová výpovědní lhůta: tudíž zájemce obdržel výstupní razítko na počkání. Ale kdo jednou odešel – nemohl nikdy zpátky.

Jedinou ženou mezi 36 řediteli byla Věra Valentová. Do Slušovic nastoupila jako 18letá nákupčí v době, kdy začínal slušovický vzestup. Po rozpadu Agrokombinátu odkoupila haly, v nichž se vyráběly slušovicko-německé zemědělské stroje a dnes podniká s výrobou kontejnerů. Co z poznatků slušovické éry při podnikání využívá nejvíce? „Systematičnost a také vědomí, že se musí hodně riskovat, neustrnout a jít s dobou.“

Pracujícím práci – důchodcům výhody!

„Lidem v produktivním věku se nedávalo zadarmo nic – mohli si vydělat! Ale dětem a důchodcům jsme pomáhali,“ přibližuje jednu za zásad František Trnka. Klub důchodců byl samostatnou organizací a jeho členem se stal každý, kdo pracoval ve zdejším JZD 10 let, později byla hranice snížena na 5 let. O bývalé družstevníky bylo postaráno – od nasekání dříví až po oběd za tři a večeři za dvě koruny. „Měli jsme po Zlínsku speciální autobusovou dopravu – důchodci a vdovy jezdili bezplatně. Klub dostával libovolné množství zájezdů po tuzemsku, jistý počet do zahraničí. Také lázně, přednostní volný vstup na sportovní a kulturní akce. Podniková služba zajišťovala dva druhy nákupů s donáškou domů – ráno před šestou čerstvé pečivo a podobně, v týdnu také velký nákup…“, říká F: Čuba. „Na naše letní tábory v Itálii, Západním Německu, Jugoslávii, Bulharsku a NDR jsme v létě vypravovali 15 autobusů s dětmi, v zimě jsme je vozili přes víkend bezplatně – včetně instruktorů a proviantu – na lyže.“

Co všechno odnesl čas

František Trnka (78) patřil do „top managementu“ od roku 1984 do 1990. Ještě přednáší na Univerzitě Tomáše Bati a v létě se přestěhoval na jedno pražské sídliště. Kdy byl naposledy ve Slušovicích? „Před několika týdny – a padá tam na mne velká tíseň.

Vesnice, kde to pulzovalo, žilo, dnes působí jako místo, kde se vytěží zlato a pak se opustí.“ Jeho slova jsme si ověřili pohledem z okna auta Františka Čuby, který bez sentimentu komentoval: „Tyto paneláky jsme postavili my, tamty domky také, školicí středisko rovněž, tady bylo naše výstaviště, sklenářství u dostihové dráhy mělo být klubem podnikatelů. Ano, to je ta slavná dostihová dráha, která se zase probouzí, tady zdravotní středisko nebo jedna ze dvou kuchyní, kde se vařilo pět až sedm tisíc jídel denně. Z našeho Agrokombinátu vzniklo 42 firem, zde sídlí SWS, které se daří velmi dobře, jiným ale vůbec ne,“ komentuje F. Čuba. Při otázkách: „Proč tohle rezaví? Proč chátrá? A tady nic není?,“ mlčí.

Zdálo se, že Slušovice byly na příchod kapitalismu, na tržní hospodářství připraveny více než kdokoli jiný. Paradoxně zanikly… „Vedení očekávalo klidný průběh revoluce, která uvolní podnikání pro všechny. Neočekávalo, že revoluce uvolní i spodní společenské proudy. Připravovalo se na změny hospodářské, ale podcenilo změny společenské. A to se mu stalo osudným,“ konstatuje bývalý člen bývalého vedení JZD AK Slušovice František Trnka.

František Čuba:
Minulostí se nezabývám

Toto je démonický docent František Čuba? Muž (73), o němž každý slyšel a málokdo jej na veřejnosti viděl. Hlavní strůjce slušovického zázraku, který po roce 1989 čelil tolika atakům a ustál je bez újmy! Působí vyrovnaně, jakmile však začne mluvit v číslech – o zisku JZD AK Slušovice, omládne o 20 let.

Vytvořili jsme systém, který umožňoval, aby se podnik neustále rozvíjel. V roce 1963 jsme měli obrat milion korun. O rok později 1,3, v roce 1968 už osm milionů, v roce 1989 ale už sedm miliard!

A pak konec… Netroufnu si pomyslet, kolik by to bylo při této posloupnosti dneska. Takže jinak – užíváte si zaslouženého odpočinku?
Nevím. Normálně chodím do práce –  v šest jsem tady, ale můj brácha ve čtyři.

Kde pracujete?
Jde o to, čemu se říká práce… O zemědělství se zajímám, podnikám jen v rozsahu, aby mě to živilo. Aktivně pracuji v česko--slovenské Společnosti pro moderní zemědělství, kde se poskytují informace zemědělcům. Aby se dokázali dobře orientovat v současné situaci.

Pokud jde o oblast zemědělství – jste zastáncem EU?
Ano. Je hlavní záštitou před silným globalizovaným zemědělstvím, například Spojených států.

Nemíváte jakési „třídní“ srazy se spolupracovníky z hvězdného období JZD AK Slušovice?
Míváme, mezi vánočními svátky a Silvestrem, pozvaných bývá asi dvacet lidí.

A jsou to srazy plné nostalgie?
Ne, souvisí s poskytováním informací, jak se bude svět rozvíjet – vždycky někdo připraví přednášku. Nezabýváme se minulostí. Podle mne je nesmysl, že musíme poznat svoji minulost, abychom se vyrovnali s budoucnosti. Někteří, zejména umělci, se chtějí ukázat významnými tak, že poplivou svou minulou práci.

Když jsme u umělců – jsou i tací, co se dneska distancují od toho, že kdysi vystupovali na akcích Slušovic?
Ano, jsou.

Přitom jich sem jezdilo hodně.
Mívali jsme společenské akce jednou za měsíc či dva. A silvestrovskou oslavu, kterou režíroval pan Podskalský. Byl tady také například Jiří Císler, Miloš Kopecký.

Asi ne náhodou uvádíte ty, co už nežijí…. Měl jste i nabídky vstoupit do politiky?
Neexistuje síla, která by mne do politiky dostala.

Když se po roce 1989 rozjela diskreditační kampaň proti Slušovicím a tudíž i proti vám, požádal jste o uvolnění z funkce. Byl to odchod s velkou dávkou trpkosti?
Já to celé bral a beru jinak. Na co jsme sáhli, to se nám povedlo. Vsugerovával jsem si, že jednou musí přijít doba, kdy to bude jinak.

Když přišla – snažil se vás někdo zlanařit? Využít vašich zkušeností?
Ne. Já dobře vím, jak to funguje.

Ani od těch, koho jste zaměstnal bez ohledu na kádrové škraloupy, kdo by jinde neměl šanci? Nikdo se nezeptal: Předsedo, co bude s vámi? Budete mít z čeho žít?
To nikoho nenapadlo. Ale například mi vybouchla chata. Ba co víc, po roce 1989 jsem musel nejen já, ale i manželka k mnoha výslechům. Příslušníci policie například zjišťovali u sousedů a v okolí, zda neviděli u nás doma něco podezřelého. A tak zaslechli: Oni si postavili skleník a bazén. Jen jestli to zaplatili. Jednou ráno jsme byli obstoupeni policajty. Část jich jela za mnou do práce – ale nepřišli si pro mne. Volal jsem manželce – a tu doma, za přítomnosti kamer, zatýkali a pak odvezli do Zlína k výslechu. Že jde o nezaplacení bazénu a skleníku. Ona ale řekla, že má od všeho doklady, načež odjela domů, vzala krabici s doklady – a tak to zastavili. A přitom z Prahy přijela prokurátorka speciálně kvůli tomu. Musela konstatovat, že bohužel, podezření se neprokázalo. Ženu do vazby nebere.

Trestních oznámení bylo na vás podáno přes dvacet, nikdy se nic neprokázalo. Jsou už všechna obvinění minulostí?
V podstatě ano.

Zeptám se jen na dvě jména – jména prezidentů, za nichž dosáhly Slušovice vrcholu a pak pádu do ztracena. Gustáv Husák?
Husák nám nikdy nepomohl ani neublížil.

Mohutný hřebík do „slušovické rakve“ zatloukl prezident Havel, kdy se 21. 8. 1990 při projevu na Václavském náměstí zmínil o „temných slušovických žilkách“. Měl jste možnost s ním někdy mluvit?
Ne. Nikdy jsem ho osobně neviděl.

A chtěl jste?
Ani mne to nenapadlo.

Promiňte, ale – jste bohatý?
Nejsem. Důchod mám kolem patnácti tisíc. Můj plat byl několikrát ročně kontrolován okresní zemědělskou zprávou. Byl jsem asi na 550. místě. Já si peníze neshromažďoval za minulého režimu, natož v současném.

Andrea Žbodáková