Někdy už se jenom směju!

Mezi našimi politiky je jako růže mezi trním. Je totiž noblesní, má v sobě šarm. Karel Schwarzenberg má i další cennou vlastnost navíc – není mu cizí humor, legraci si navíc s klidem udělá i sám ze sebe! Docela nedávno ještě předseda TOP 09 jako správný křesťan prožíval období půstu. Rozhodl se, že od Popeleční středy do Velikonoc nebude kouřit svou milovanou dýmku. Jako celoživotní gurmán a požitkář údajně už větší ústupek udělat nedokáže.

Mladí jsou pro mě naděje

Pane Schwarzenbergu, co vás přivedlo do politiky?
Čistá naštvanost. Prostě mi lezlo na nervy, jak to u nás chodí a byl jsem ochoten s tím něco udělat.
Co vám leze na nervy úplně nejvíc?
To, že málokdo respektuje právo. Než se u soudu nebo jinde dočkáte svého práva, to někdy trvá deset let. Když je veřejná zakázka, skoro vždy se objevuje nějaká korupce. V diskuzi politické nejde o opravdové problémy, nýbrž často jenom o osobní řevnivosti či dočasnou stranickou výhodu.
Jmenujete řadu problémů, s nimiž půjde stěží pohnout. Nemáte pocit, že Češi jsou už k jisté politické „nekultuře“ snad i předurčení?
Ne, nejsou předurčení k ničemu. My jsme stejně blbí a stejně chytří jako naši sousedi.
Tak proč jsou na tom někteří z našich sousedů o poznání lépe?
Zaprvé nezažili padesát let různých velmi podivných režimů, což ovšem náš charakter velice ovlivnilo. Podívejte se, Němci měli totalitní systém, alespoň v západním Německu, ale to je dominující, pouhých dvanáct let. V Rakousku to bylo pouhých sedm let. My jsme si to zažili plných padesát let. A to nás ovlivnilo, to si nedělejme iluze.
Nemáte přesto někdy chuť si říci, že se na všechno vykašlete, protože poctivá politická práce se v této zemi stejně nenosí?
 Ne, spíše se rozesměju. Musím říci, že někdy to spíše vede k tomu, že už jsem schopen se všemu jenom smát, poněvadž to má svoje komické a groteskní rysy.
Všimla jsem si, že je tu hodně mladých lidí. Jak se vám s nimi spolupracuje?
Výborně. Nejsou zatížení komplexy z minulosti, nemají tolik předsudků. Viděli svět, poněvadž už v mladých letech jezdí po celé Evropě, někteří byli v Americe či v Japonsku, já ani nevím, kde všude. Ani já v jejich věku neměl šanci se tak daleko dostat. Tudíž mají úplně jiný rozhled než starší generace.
Je to pro vás potěšující zjištění?
Je to velmi potěšující. Mladá generace je pro mě opravdová naděje. Sice to mají mnohem lehčí než minulé generace. Starší lidi, kteří si zažili v plných doušcích jak padesátá léta, tak potom normalizaci, ti to opravdu lehké neměli. Platí to ale tak všude, moje děti to měly lehčí než já, o tom nebudiž pochyby. Zásadní věc ovšem je, že mladá generace není tolik zatížená minulostí, jako generace starší.

Země krásná a spořádaná

Jaký jste ve své straně šéf?
Nesnesitelný. Jsem nesnesitelný šéf, poněvadž lehce vybuchnu, což je ovšem pro spolupracovníky velmi namáhavé. Já vybuchnu vždycky u maličkostí. To je moje divná vlastnost, protože když je větší krize nebo opravdu něco závažného, tak se projevují spíše flegmatické rysy mé povahy. Jsem ale schopný a bohužel to stářím a vysokým tlakem přibývá, vybuchnout vždycky u maličkostí.
Na reformy dotažené do konce se u nás už spíše nevěří. Na co byste se zaměřil úplně nejdřív?
Zaprvé je důležité dostat rozpočet do černých čísel. Zadruhé udělat něco s problémy, které souvisejí s penzijním či zdravotním systémem, zeštíhlit státní aparát, tudíž se pokusit seškrtat nesmyslné předpisy a vyhlášky, které existují. A také přeorientovat výdaje státu na silnější podporu vědy a výzkumu, abychom měli zajištěnou budoucnost. Základním principem této vlády by bylo, že musíme všude zavést vládu práva. Je tady všeobecná korupce, mnozí mají pocit, že se o právo nemusejí starat, nemusí o ně dbát. Je třeba, aby toto povědomí bylo odstraněno.
Kdysi jste řekl, že vaším přáním je provést svého syna touto zemí, která bude nejen krásná, ale i spořádaná. Už se to podařilo?
Bohužel ne. To ještě dávno není. Už přece jenom na to asi nestačím. Možná se to podaří vnukům, ale i to už se mi také spíše zdá pochybné, Teď už přemýšlím, jestli to jednou zažije alespoň můj pravnuk. Ještě nemůžeme říci, že tato země je opravdu spořádaná. Je pořád ještě krásná, je pořád ještě milovaná, ale spořádaná není.

Žiju nezdravě a neřestně

Mluvili jsme o tom, jaký jste šéf. Jaký jste otec?
Samozřejmě, že děti si na mě stěžujou. Je pravda, že mé povolání mě svého času nutilo být pořád na cestách. Dokud jsem žil v Rakousku, jezdil jsem stále mezi Štýrskem, Vídní a Německem, sem a tam, takže jsem byl asi příliš málo doma. Přiznávám, že jsem děti asi trošku zanedbal. Pravda, měla je na starosti matka, já jsem tím ale spoustu věcí zmeškal. A už je nedoženu. To je takové poučení, že člověk jako mladý bere jako důležitou spoustu věcí. Když se zpětně podívám, jestli byly opravdu tak důležité, že jsem kvůli nim byl málo doma, jistý si tím nejsem.
Vynahradíte si to alespoň jako dědeček?
To je ještě horší. Dcera si vzala Angličana, mají čtyři děti, tři kluky – pěkné raubíře a krásnou holčičku a jak jsou přece jenom převážně v Anglii, vidím je velmi málo.
Po padesátce už je důležité brát v úvahu zdravý životní styl. O vás je známé, že si s ním hlavu nelámete. Nešel jste v poslední době trochu do sebe?
Nižádnou zdravou životosprávu nedodržuji, žiju nezdravě a neřestně.
Na čem si pochutnáte úplně nejvíc?
Na alkoholu, černé kávě a na kouření.
Jak jste vlastně přežil půst před Velikonocemi bez své oblíbené dýmky?
Přežil jsem to, dělalo mi to velice, velice dobře.
Byl jste nervózní?
To se raději zeptejte mých spolupracovníků. Myslím ale, že s úlevou přijali, když jsem si po půstu zase zapálil.
Máte rád klasickou českou kuchyni. Je pravda, že si potrpíte na knedlíky?
Nedávno jsem se zasmál, když jsem jel za nějakou dodávkou a tam inzerovali „knedlíky vařené ve vodě“. To jsem tedy čuměl: co to je? Je to jen takový typický příklad, že už snad ani nejsme schopni přijímat normální věci! Je štěstí, když se nám po celé republice podaří najít čtyři druhy knedlíků. Já jsem ale kdysi překládal jejich recepty a vím, že jich je v naší kuchyni zhruba pětadvacet druhů. Pravda je, že ty vzácnější málokdy už potkáte a jsou to přitom někdy ty nejzajímavější. Běžné knedlíky najdete všude, ale něco jiného, zajímavého, to ne. Bylo by dobré, kdyby se někteří hostinští zabývali i kulturností českých receptů.
Vy byste jim poskytl nějaký tip ze své sbírky?
Ale jo, samozřejmě, musel bych to někde vyhrabat, poněvadž jsem to dělal před nějakými třiceti lety. Musel bych zajet do Vídně, kde jsem to překládal pro moji tamější restauraci. Doufám, že tu svou sbírku knedlíkových receptů ještě najdu.
Váš syn Jan Ondřej dnes spravuje rodinný majetek na Orlíku. Jaký je hospodář?
Je lepší hospodář než já, poněvadž ho hospodářské – podnikové věci mnohem více zajímají. Mě zajímaly vždycky nejrůznější věci a asi jsem byl na finančních a hospodářských záležitostech příliš málo zainteresován, zatímco on je jimi fascinován.
Právě Jan Ondřej se nedávno oženil. Jaká je vaše nová snacha?
Taková drobná blondýnka, inteligentní. Ona je umělecká kovářka, dělá moc hezké plastiky ze železa, což je docela zajímavé. Mimoto je vášnivá nimrodka. Je to zajímavá holka.
Před časem jste se znovu oženil a opět si přitom vzal svou první ženu Theresu Hardeggovou. Znamená to, že jste se do ní i po letech znovu zamiloval?
Náš vztah s mou ženou byl vždy korektní, přátelský. Máme spolu tři děti. Žádná romantika tomu nepřísluší.
A znamená to, že jste se do ní i po letech znovu zamiloval?
A proč ne?

Karel Schwarzenberg

se narodil 10. prosince 1937 v Praze. V roce 1948 musela rodina odejít ze země. Studoval práva a lesnictví, hospodařil na rodinných statcích v Bavorsku. Příslušník jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů byl vždy velmi aktivní, věnoval se oblasti dodržování lidských práv. Na podzim roku 1989 se vrátil do Československa, byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničí ČR. V červnu 2009 spolu s Miroslavem Kalouskem zakládá stranu TOP s09, dnes je jejím předsedou. Je ženatý, otec tří dětí.

Alena Štrobová