Menopauza poněkud jinak…

18.11.2009

Bulvární tisk nás čím dál tím častěji krmí zprávami o tom, že jakási V.I.P. mužského rodu nad padesát i nad šedesát počala potomka. Z historie víme o mužích (Chaplin, Picasso), kteří k nim patří. Potomka vítají jako elixír mládí a s pocity únavy či obavami se na veřejnosti svěřují jen zřídkakdy. Jejich psychoterapeuti (a často i jejich ženy) o nich však vědí.

Postoj, velký mozek a „rekreační sex“

Lidský samec si stejně jako většina živočichů zachovává plodnost po celý život. Ale jak je to se samičkami? Ty postihuje strmý pokles plodnosti zhruba od čtyřicítky, i když i dnes existují ženy, které přirozeně a pravidelně menstruují až do věku pětapadesáti i více let. Menopauza je běžně považována za nevyhnutelný životní fakt, třebaže často očekávaný s obavami. Pro evoluční biology však menopauza lidské samice představuje výraznou odchylku od zvyklostí ve světě živočichů a je pro ně už léta tvrdým intelektuálním oříškem.

Z hlediska evoluce patří totiž ženská menopauza mezi nejbizarnější znaky lidské sexuality. Podle některých vědců dokonce mezi nejdůležitější. Tito vědci tvrdí, že spolu se vzpřímeným postojem a velkým mozkem (tyto znaky zdůrazňuje každá učebnice lidské evoluce) a také skrytou ovulací i oblibou „rekreačního“ sexu je menopauza tím, co umožnilo proces, po jehož dovršení jsme se stali lidmi, tvory kvalitativně odlišnými od lidoopů.

Samičí menopauza je ve světě živočichů neobvyklá. V dobře prozkoumaných divoce žijících populacích dlouhověkých savců včetně goril, šimpanzů, paviánů a slonů nacházíme staré samice, které jsou prokazatelně stále plodné. Zdá se, že lidská menopauza se vyvinula až poté, co se před sedmi miliony let naši předkové oddělili od předků šimpanzů a goril. Evoluční záhada menopauzy se skrývá už v jejím fyziologickém mechanismu. Zásoba vajíček každé ženy (ostatně i zásoba spermií každého muže) je dle vědců pevně stanovena při narození a během života již žádná vajíčka (ani spermie) nepřicházejí. Při každém menstruačním cyklu ovulací ztrácí žena jedno nebo více vajíček a ještě mnohem více jich odumře.

Regenerace mořské hvězdice

Kolem padesátky většinu svých zásob žena vyčerpá a zbylá vajíčka stále méně reagují na hormony z hypofýzy. Také je jich už málo na to, aby se vyprodukoval dostatek estradiolu, který by vylučování hormonů z hypofýzy podněcoval.

Proč se tento, z hlediska evoluce sebepoškozující, detail reprodukční fyziologie ženy vyvinul? V přírodě existují u mnoha živočichů silné regenerační mechanismy. Mořské hvězdice si umějí regenerovat ramena, krabi nohy, mořské okurky střeva a ještěrky ocas. Žádný živočich v přírodě se nedokáže vyhnout stárnutí a často funguje pravidlo, že se všechny orgány opotřebují přibližně ve stejném čase. Lidská menopauza je v přírodě výjimkou a má své specificky lidské evoluční důvody. Její vznik nezapříčinilo nic fyziologicky nevyhnutelného. Vysvětlení spočívá zřejmě v jednoduchém faktu, že pro ženu a její potomky je evolučně výhodnější, když se bude více věnovat svým dříve narozeným dětem, než přivádět na svět nové.

Evoluční biologové dospěli k závěru, že funkce ženy se nevyčerpává mateřstvím. Její role je velmi významná i pro další generaci dětí, kdy žena funguje v roli babičky. Lidské mládě je závislé na dospělých mnohem delší období než jiný živočišný druh. Dítě potřebuje přes deset let přípravy k získání základní manuální zručnosti a dalších pár let k úplnému ekonomickému osamostatnění se. Narození každého dalšího dítěte v podstatě ohrožuje děti předcházející, v minulosti hlavně rizikem možnosti ztráty matky při porodu nebo po něm. Tento fakt se pravděpodobně také skrývá v pozadí lidské samičí menopauzy. Díky ní měla nakonec žena více přeživších dětí právě proto, že jich porodila méně. Ženino přežití mělo zejména v tradičních společnostech obrovský význam.

Svou moudrost ženy přenášejí z generace na generaci a jejich úkolem je střežit vzpomínky pro budoucnost. Položíme-li si tedy otázku po evolučním významu lidské menopauzy, zjistíme, že byl zcela zásadní a šel ruku v ruce s úctou a respektem, které byly starším ženám ve všech tradičních společnostech prokazovány.

Zralé jsou výkonnější

Antropologické výzkumy prováděné u afrických kmenů dokázaly, že zralé ženy podávají větší výkony než ženy mladé a přinášejí denně více potravy než mladší věkové skupiny. Navíc se o přebytky své nasbírané potravy pravidelně dělí s nejbližšími, zejména s vnuky a odrostlými dětmi. Působí také v roli jakési kmenové „knihovny“.