Nenechat se srazit na kolena

Mám pocit, že pro komunikaci s lidmi nemám nadání. I v práci jsem byla spíše sama, můj partnerský vztah skončil už před mnoha lety, děti nemám. Mám vůbec v důchodovém věku ještě šanci něco změnit? (Jiřina, Karlovy Vary)

Milá Jiřino, píšete mi o své osamělosti a touze najít si přátele. Bydlíte ve velkém městě, obklopena lidmi. A přestože se snažíte, přátele se vám najít nedaří. Ale také mi píšete o některých dalších situacích, které nezvládáte a nevíte si s nimi sama rady: Potkala jste nedávno člověka, na něco se vás ptal. Stál od vás asi jeden metr, a když udělal malý krůček směrem k vám, poodstoupila jste. Měla jste nepříjemný pocit, že se k vám ten, s kterým jste hovořila, příliš přiblížil. Najednou se ve vás zmobilizovaly obranné mechanismy. Co se stalo? Osoba, se kterou jste hovořila, překročila určitou hranici. Tzv. osobní zónu, vaši „bublinu“. Každý člověk má okolo sebe tři zóny. První je společenská zóna. To je vzdálenost větší než jeden metr. V této vzdálenosti akceptujeme všechny ostatní lidi okolo sebe. Někdy (výtah, metro) je tato zóna narušena. Jakmile máme možnost obnovit odpovídající vzdálenost, uděláme to. Druhá je osobní zóna. Je za ni považován prostor jednoho metru kolem těla. Smějí do ní dobří přátelé, dobří známí, příbuzní nebo lidé, s nimiž sportujeme. A poslední je zóna intimní. Je bezprostředně na těle. Tuto zónu smějí překročit pouze lidé, ke kterým máme velmi blízko – partner, děti nebo rodiče. 

Stále se vám vkrádá myšlenka, „že si nenajdete přátele, že nemá cenu hledat si nového partnera. Mě stejně nikdy nic nevyjde, jsem smolař, jsem nešťastná…“. Ale pozor, každá negativní myšlenka, kterou si často opakujete, se uloží ve vašem mozku a podvědomí jako program. Negativní sugesce jsou proroctví, která se sama vyplňují. Škodí vašemu sebehodnocení, vašemu zdraví, a především vašemu životu. Pokud jste zvyklá o sobě špatně hovořit, budou to brzy dělat i ostatní okolo vás.

Zdá se vám, že nesmíte dávat najevo svoje city, abyste nebyla zranitelná. Ale skutečnost je tvrdá. Pokud potlačujete svá přání, vztek, strach, spolknete vše, co vám kdo udělá, žijete pak krajně nezdravě. Dostáváte se pod psychický tlak, který se stále stupňuje. A ten tlak způsobí, že jste mnohem náchylnější k nemocím. Více než šedesát procent všech nemocí má příčinu v nezvládnutých psychických problémech.
Bojíte se také vstoupit do partnerského vztahu. Máte strach, že nevhodnou nebo příliš častou komunikací, se stanete dotěrnou. Ano, ve většině případů je chybou mnoha nezadaných, pokud konečně našli partnera, že ho kontaktují příliš často. Ale na druhé straně se nesnažte kontaktovat nového partnera zřídka, jinak by mohl nabýt dojmu, že o něj vlastně ani nemáte zájem.

Ptáte se mne také na to, jak zlepšit komunikaci s lidmi? Každý člověk je ostrov. A pokud se dostane jeden „ostrov“ ke druhému „ostrovu“, může dojít ke komunikačním problémům. Vnímáme svět našimi pěti smysly. Všechny zkušenosti zpracováváme především vizuálně – takto vybavení lidé oceňují vše, co dobře vypadá. Milují oční kontakt. Tento typ bude mít větší radost z milostného dopisu, než z vyznání lásky po telefonu. Ale někteří lidé jsou orientovaní spíše auditivně (vnímají především svět sluchem). Naslouchají tónu hlasu. Tito lidé dávají dobře pozor na to, co druzí říkají a hlavně, jak to říkají. Auditivní žena má sice radost z květiny jako důkazu lásky, ale je pro ni mnohem důležitější, aby jí muž řekl, že ji miluje. U pocitově orientovaných lidí stojí v popředí tělesné pohodlí. V zaměstnání mají tendenci se dotýkat toho, s kým hovoří. Nepostřehnou, že druhému nemusí být tyto doteky příjemné. Něžné objetí je pro tento typ jako důkaz lásky mnohem důležitější než dárky nebo slova.

Milá Jiřino, pokusila jsem se vám v krátkosti odpovědět i na pár dotazů, které vám leží na srdci. Příroda žádného z nás nestvořila jako společensky zdatného jedince. Všichni se učíme od dětství až do stáří komunikovat a hlavně správně komunikovat. Ale všichni se musíme snažit jít životem optimisticky. Nenechat se srazit na kolena.

Někdo je společenský typ, pro komunikaci má vyložený talent. Nedělá mu problém změna zaměstnání, adresy ani hledání nových přátel. Jiný v tomto směru poněkud tápe a je přesvědčený o tom, že partnera nebo nové přátele si najít neumí. Jiřině, kterou takový problém trápí, odpovídá psycholožka PhDr. Iva Voglová.

První pomoc psycholožky
PhDr. Ivy Voglové v případě obtížného hledání partnera i přátel

Nezaměřujte svoji pozornost na malé či velké chyby, na nespravedlnosti. Myslete pozitivně!

Nepotlačujte v sobě svoje pocity. Projevujte je, ale bez agrese!

Nenárokujte si partnera hned od počátku – neupínejte se na něj ihned!